7. kapitola - Jak to pokračovalo?

1. prosince 2014 v 18:32 | Cather |  Neočekávané komplikace
Nuže, jako obvykle se musím omluvit za neaktivitu :( a taky vám sdělit, že toto je jen "výplňková" kapitola, prostě seznámení s druhým ročníkem, možná se v něm budeme plácat i nadále, ale hlavní příběh začne až se Rose a spol. dostanou do šestého ročníku (nebojte, brzy bude timeskip :D) takže si užijte dnešní kapitolku a napište nějaký ten komentík ;)



Celé prázdniny byly skvělé, ale všichni se hrozně moc těšili do Bradavic. Rose se ještě naposledy rozloučila s mamkou, která byla dost naměkko a pak rychle nastoupila do vlaku se svým dost naplněným kufrem, koštětem a bráškou v zádech. Koště si loni k Vánocím vymohla od taťky. Teda on z toho byl doslova nadšenej, že někdo pokračuje ve famfrpálu, ale mamku museli společnými silami do přemluvit.
"Hele co kdybys šel najít Lily?" obořila se na Huga.
"Ta bude určitě s Alem a za tím jdeš ty, ne?" odpověděl klidně, protože byl na její vrčení zvyklý.
"Jo, jasně… ale já nejdu za Alem," zalhala pohotově. "Takže ahojky," mávla na něj a než stihl cokoliv říct zmizela mezi studenty hledajícími volné kupé. Téměř okamžitě zamířila do kupé, na kterém jsme se dohodli s ostatními Poberty. Rychle vběhla dovnitř a podívala se na vyjukanou Lily.
"Hledal tě Hugo...asi bys za ním měla jít," usmála se na ní. Lily jen poslušně kývla vypadla z kupé.
"Ó, děkuji sestřenko, konečně zmizela," úlevně vydechl James a ani v nejmenším si nevšímal Alova zamračeného pohledu. Rose se na chvilku zamyslela při vzpomínce na minulý rok. A první jméno, které jí napadlo bylo… jméno jistého otravného a velice idiotského studenta ze Zmijozelu. Ušklíbla se, když si uvědomila, že je teprve první den, kdy se objeví ve škole a ona už myslí na Malofye.
"Takže… co mu provedeme?" objevili se v kupé Ernie a Anne.
"Nevím, vzpomínáte si na jeho vlasy na začátku roku?" rozesmála se Rose. A vzpomínala na všechny možné i nemožné barvy, které jeho vlasy nabíraly.
"Taky nám za to další měsíce pořádně osladil," podotkl rozumně Al. A Rose musela uznat, že má pravdu. Tenkrát se pořádně pomstil, a myslela si, že na tu příhodu dosud nezapomněl a dodatky jeho pomsty jí čekají i tento rok. Ale na to byla připravená. A rozhodně si to nenechá líbit. Začala válka… když zjistila, že se o tom její rodiče dozvěděli, byla zvědavá jak na to budou reagovat. Mamka trochu zuřila, že se její jediná dceruška nechová slušně, ale taťka jen těžko skrýval nadšení a pak jí dokonce pochválil a za odměnu jí koupil novou výbavu na údržbu košťat. Mamka se o tom naštěstí zatím nedozvěděla a Rose vroucně doufala, že se to nedozví nikdy.
"Nemám ponětí," pokrčila rameny v odpověď Anneiny otázky. "Ale bude litovat, že kdy na tuhle školu šel," dodala s ďábelským úsměvem. Ted se rozesmál a naklonil se k Jamesovi a Fredovi.
"Já si myslel, že není jen tak nějaká šprtka. Ještě bude sranda, to vám povídám," šeptnul směrem k nim a ti dva souhlasně kývli. Už loni zjistil, že s Rose se rozhodně nudit nebudou.
Ta už se mezitím pustila do horlivé debaty s Jackem, jenže tentokrát to nebylo o lumpárnách, ale o famfrpálu. I když používali mnoho podivných slov a přirovnání, celé to bylo vlastně o tom, jestli je vezmou do kolejního družstva. Po chvíli se k nim přidali i čerství třeťáci, což těžce nesli Helen s Dominique, ale rozhodli se je ignorovat a pustit se do vlastní konverzace o nejnovějším trendu, o kloboucích. Překvapivě se do toho zabraly a ani nezaregistrovaly, že je už hodnou chvíli pozorují ostatní a jen tak tak zadržují smích.
"Šo?" ozvala se Dominique se silný francouzským přízvukem, léto trávila ve Francii, když konečně zaregistrovala jejich napjaté tváře. Nevydrželi to, rozesmáli se v jediném okamžiku, tak že by ani po půl hodině nebyli k uklidnění.
"Šo jim je?" otočila se na Helen.
"Nic, jsou to blázni." mávla rukou malá černovláska.
"To říká ta pravá." poznamenal jako by nic Ted, který se nesmál tak silně.
Ve chvíli, kdy dveře kupé otevřela nebelvírská prefektka se hlasitost jejich řehotu vytáhla na úroveň výbuchu atomové bomby.
"Co to tu děláte?" ozvala se nebelvírská šesťačka a prvotní ostrost se z jejího hlasu vytratila, když si prohlédla smíchem zrudlé tváře a ujistila se, že důvod tohoto smíchu byl jen slovní. Potom se odporoučela kamsi do hlubin vlaku a zanechala skupinu Pobertů napospas bolení břicha.
Konečně se setmělo a Bradavický expres s houkáním oznámil svůj příjezd na nástupiště v Prasinkách.
"Ne, že budete ve Zmijozelu!" zahrozil naposledy James a předal Lily s Hugem do Hagridovy péče.
"A pokud jo, držte se dál od Malfoye a jeho bandy!" zakřičela Rose, než se jí prváci s Hagridem včele ztratili z dohledu.
"Au, tak to fakt bolelo, Weasleyová," ozval se ironicky Malfoy od někud ze tmy. "Vlastně předpokládám, že tvůj bratříček bude chytřejší než ty a pochopí, co je pro něj dobrý. Ou, já zapomněl. Každej je chytřejší než ty."
"Jestli si tim "dobrý" myslel přátelství s tebou, tak to by musel být úplně vypatlanej, aby se k tobě jenom přiblížil bez ochranýho kouzla proti nakažení z blbosti," oplatila mu to Rose s úšklebkem a vypařila se za svými spolužáky z Nebelvíru, kteří se skoro třískali smíchy po zemi.
"To bylo trefný," nastavil ruku k plácnutí Jack.
"Já vím," tleskla si s ním Rose.
"Trefný?" nedal se Malfoy: "upřímně, to kouzlo by měl nosit hlavně doma, aby se nenakazil od tebe."
"Proč mám teda lepší známky než ty?" Rose se rozhodla pomoci si vychloubáním.
"Jelikož jseš šprt, a o moc lepší je nemáš." zamumlal.
"Ty se taky šprtáš!" a když viděla jeho výraz, dodala: "A neříkej, že ne!"
"Já se učím, ty se šprtáš!" pohodil svou vymatlanou blonďatou palicí.
"A jaký je v tom sakra rozdíl?!" vykřikla a nezpozorovala, jak se její kamarádi sunou do bezpečné vzdálenosti, aby mohli nerušeně sledovat jejich malinkou hádku.
"Šprtáš se, jelikož se pořád učíš, protože kdybys měla v hlavě něco víc, než školu a famfrpál, tak bys tohle chápala." zašklebil se.
"Jako by ses popisoval, myslím, že famfrpál a škola se jako jediné náměty na přemýšlení hodí k tobě." otočila se Rose a nastoupila do jednoho z posledních kočárů, který ještě v Prasinkách čekal.
Spolu s ní se dovnitř nahrnula celá nebelvírská parta Pobertů a jejich přátel, což ovšem nebylo nic jednoduchého, protože se jich tam nacpalo osm místo obvyklích čtyřech, takže celou cestu strávili kopání do sebe a následnými omluvami. Kočár hned za nimi obsadila Malfoyova banda, nikdo si nemohl být jistý, co slizcí Zmijozeláci plánují, ale určitě to nemohlo být nic pěkného.
Hlavně, že už budou v Bradavicích, čeká je další rok plný dobroružství, výhrůžek, útěků, ale taky domácích úkolů a školních trestů. Schválně, kteří rodiče pošlou huláka jako první.
Velká síň Rose, Ala ani ostatní už nestrašila, spíš jim připomínala každou lumpárnu, kterou tady provedli. Všichni byli zvědaví, kam se Hugo a Lily dostanou, stále těm dvěma zrzkům visela nad hlavou hrozba Zmijozelu.
Čekání na prváky bylo nekonečné. Výhled na noční Bradavice z lodiček je opravdu neskutečně nádherný, ale musej to tak protahovat? A jaktože starší členi Potterovo-Weasleyovského klanu vypadali každou minutou nervoznějíší, když to ani nebylo jejich vlastní zařazování?
Když přišli prváci, Pobertové už skoro nadskakovali nedočkavostí zjistit, kam se jejich povedení sourozenci zařadí. Moudrý klobouk, který si trůnil na svojí pravidelné židličce před učitelským stolem a spustil svojí každoroční básničku o čtyřech kolejích a jeho úloze v tomhle podivném rituálu.
"Myslíte, že si to připravuje celej rok? Jestli jo, tak mi začíná přicházet to jeho veršování dost stejný jako loni," zašeptala Rose směrem k Alovi, který se na ni pohoršeně zamračil, ale ona přesto zahlédla jak mu zacukaly koutky. McGonagalka se postavila k právě zmíněné stoličce, rozvinula dlouhý pergamen a řekla:
"Až přečtu Vaše jméno posadí se tady na tu židli a Moudrý klobouk vás rozřadí do kolejí. Belby, Dominic." Z hloučku vyklopýtal bledý chlapec s tmavě hnědými vlasy a nervózně se usadil na stoličku."
"ZMIJOZEL," vykřikl klobouk téměř okamžitě. Chlapec seskočil a zamířil k jasajícímu stolu, a takhle to pokračovalo dál, až…
"Potterová. Lily," sálem se rozlehlo šeptání. všem bylo dobře známo, že na škole už úřadují starší bratři Potterovi, ale přece jenom porážka Voldemorta byla nenávratně spojena práve s rodinou Potterových, takže jakákoli zmínka vyvolávala bohužel velké pozdvižení.
Jako snad každý Potter, který si pod moudrý klobouk sedl, tam bez hnutí seděla necelou minutu. Těch nekonečných pár sekund celá síň tajila dech, klobouk se rozmýšlel.
Klobouk se nadechl a už, už to vypadalo, že něco řekne, když zase vydechl, poté s trochu pobaveným podtónem zakřičel na celou Velkou síň: "Nebelvír!"
Nebelvírský stůl křičel jako, kdyby vyhráli rozhodijící zápas proti Zmijozelu.
Hugo, Louis i Roxanne obdrželi podobný potlesk, když těsně po přiložení na jejich zrzavé palice Moudrý klobouk vykřikl: Nebelvír, přece jen, byli Weasleyovi.
S Rox zařazování skončilo a oni se mohli doslova vrhnout na stoly plné jídla. Každý, kdo neznal Bradavice by mohl říct, že starší studenti více než týden nejedli, což samozřejmě nebyla pravda, jen měli radost z návratu do hradu plného kouzel. A proč to nezačít oslavovat hned u večeře? Prváci byli trošku zděšení z té žranicce, ale brzy se rádi připojili, protože mnoho z nich z nervozity po cestě do Bradavic nic nejedlo.
"Vážně se těším na zápasy! Tom Draste je naprosto super brankář! Myslíte, že mě zase vyberou jako náhradníka? Příští rok bych už moh hrát jako normální brankář!" Adrian Wood byl u famfrpálu ve svém živlu. Bohužel, pro všechny okolo, se o něm bavil s Fredem, který mu odpovídal s plnou pusou, což mělo negativní důsledky na čistotu prostoru okolo něj.
"Jo, to moh." zaprskal souhlasně Fred.
"Pšeštaň!" zaječela Victorie a při své zděšené reakci na sebe málem vyklopila talíř plný polévky.
"Do ní, Frede!" zavelel James a doprovodil své prohlášení prudkým natažením ruky k Vicky, jenže to neměl dělat, protože omylem strčil do džbánu s dýňovou šťávou, tak, že se rozlila až k dvojčatům, sedícím ob čtyři lidi od Jamese.
"Ááá." vyskočili všichni v dosahu té lepkavé tekutiny.
"Co se to tu děje?!" McGonagallová jim stála za zády.
Jack se na ní podíval, v očích výraz naprosté hrůzy a do ztichlé síně zavřeštěl: "Šťáva útočí, zachovejte paniku!"
Učitelé tu spoušť uklidili a ani nikomu nedali školní trest, přece jenom to byla nehoda. Rose koutkem oka zaznamenala Malfoyův škleb, ale nechala ho být, však bude víc mnohem lepších příležitostí ho trochu pozlobit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rose Rose | 1. prosince 2014 v 20:03 | Reagovat

Nádhera. Povedla se vám. Už se ale moc těším na další. Jen tak dál :-D

2 Cather Cather | 2. prosince 2014 v 12:28 | Reagovat

[1]: Děkujeme :D moc si ceníme kladných komentářů ;-)

3 Eliška Eliška | 10. prosince 2014 v 17:43 | Reagovat

Prosím, prosím, jsem na této povídce jsem závislá. Potřebuji rychle další kapitolu.

4 Rychlonožka Rychlonožka | 10. května 2015 v 14:45 | Reagovat

Šťáva útočí, zachovejte paniku!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.