13. kapitola - Veselé plesání 2/2

1. března 2014 v 22:13 | Cather |  Život Nebelvírských sedmaček, aneb za vším hledejte Poberty!
Ták moji milí zlatí. Mám tu poslední kapitolu ŽNS! A jsem tak šťastná, že se mi jí podařilo dokončit! No, vy si jí užijte a zanechte komentáře :D


Bez dalších incidentů se dostaly před Velkou síň. Nadechly se a začaly pomalu sestupovat schod po schodu. Všechen okolní hluk postupně utichl a zbyly jen překvapené pohledy a nejvíc vyjeveně se tvářili ti tři šašci dole pod schody. Každý prostě musel uznat, že Pobertům společenský hábit slušel, a dokonce víc než to. Zdálo se, že ostatní dívky nevědí kam se dívat dřív, jestli probodávat závistivými pohledy holčičí trojlístek ve skutečně nádherných šatech, nebo toužebně sledovat Poberty.
"Sluší vám to." vzpamatoval se jako první Black.
"Vám taky." vrátila mu, světe div se, zdvořilost Kate, přijala nabízené rámě a nechala se doprovodit dovnitř.
"Půjdeme?" odvedl si i Rem Mandy.
"Evansová…" víc toho jindy ukecaný chytač ze sebe nevypravil.
"Ano, Pottere?"
"Mám prosbu, ještě než půjdeme dovnitř…"
"Jakou?" zeptala se opatrně, znala jeho prosby.
"Můžu… můžu ti říkat Lily?" odpoutal pohled od země a zahleděl se jí do očí. Otupeně kývla a nechala se zavést do Velké síně.
Jen, co prošli dveřmi se k ní naklonil: "Jmenuju se James."
"To já vím."
"Ale když mi pořád říkáš Potter, tak si tím nemůžu být jistý…" mrknul na ni.
"Pitomče." pousmála se, dneska ji už nedokáže nic rozhodit.
"Zatančíme si?" naznačil úklonu. Lily provedla cosi podobající se pukrleti a byla odvedena na parket. Po několika vteřinách tance, Potter jí mile překvapil, tančit rozhodně uměl, zaznamenala, že Kate i Mandy jsou poblíž. Pomalá hudba se změnila na rychlejší a černovláska dostala naprosto bezkonkurenční ďábelský nápad. Vysmekla se Blackovi, popadla ho za ruku, druhou rukou popadla Lily a začala dělat kroky dopředu a dozadu. Rudovláska brzy pochopila a i Mandy, která s Remem uzavírala kruh je napodobila.
"Co to děláme?" snažil se zmateně překřičet hudbu Sirius, ale stejně se usmíval, jak měsíček na hnoji.
"Říká se tomu skupinový tanec." odpověděla mu Lily.
"Aha." zašklebil se, kývl na Jamese a když při kroku dovnitř všichni zvedli ruce, kluci spolu s rukama zvedli ze země i holky a zůstali tak.
"Hej!" zazmítala sebou ve vzduchu rudovláska.
"Copak?" zeptal se jí Potter.
"Tancuj do rytmu!" odpověděla mu místo Lily černovláska.
Všichni se rozesmáli a Poberti pustili dívky na zem.
"Dáme si něco k pití?" otázal se Remus, když dohrála asi třetí písnička.
"Jo, ty boty jsou na nic." ukázala Kate svoje jehlové podpatky.
"Já se divil, jak na tom můžete chodit." zavrtěl hlavou Black a na svou osobu neobyčejně pozorně sledoval černovlásku při cestě ke stolu.
"To ti povím, Bl… počkej… Siriusi!" vyhrkla radostně Lily, protože si konečně vzpomněla na Blackovo křestní jméno: "těžko, hodně těžko."
"No to věřím." sednul si vedle Kate a v tu ránu byl zase na nohou, prý že přinese máslové ležáky, při rychlé chůzi popadnul ještě Rema, aby mu se sklenicemi pomohl.
"No, jsme tak špatní?" svezl se Potter k Lily.
"Mohli jste být horší." přiznala Kate.
"Horší? To znamená, že jsme lepší?" James se viditelně rozzářil.
"Jistě, Dvanácteráku." položil Black na stůl máslový ležák.
"Merline, přídu si divně." černovláska kývla směrem ke smečce závistivých pohledů od ostatních dívek.
"A představ si, jak se musím cejtit já." zamumlal Sirius.
"Nikdy jsem si nevšimla, že ti to pronásledování vadí."
"Nevadí." zašklebil se Black a vytáhl Kate na nohy a podle směru, kterým ji vláčel dál, bylo zřejmé, že si chce zatancovat.
"Pojď taky tancovat." zaprosil James a jen co Lily vstala, jí popadl do náruče, aby nemusel čekat, než dojdou na taneční parket.
"U Merlina, Pottere…!" vypískla rudovláska.
"Jmenuju se James!" přerušil ji.
"Dobře, Ja-me-si, můžeš se začít chovat jako civilizovaný tvor?" zeptala se ho.
"Ne." zakřenil se.
"Jako bych to nevěděla." zavrtěla hlavou a snad poprvé se na něj usmála. A to dělat neměla.Chrabrý nebelvířan zakopl a začal se s Lily nebezpečně kymácet ze strany na stranu. Když konečně zažehnali tuhle nebezpečnou situaci, postavila se jim do cesty další překážka. Taková pěkná hrouda sedmáků ze Zmijozelu.
"Nezaclánějte tu!!" zavrčel Lucius Malfoy a zlostným pohledem probodával Lily, zřejmě kvůli tomu trestu od McGonagallový.
"Tak nám uhněte." pronesl Potter s naprostým nezájmem. Konečně k němu byla Evansová milá, tak nenechá nikoho zkazit tenhle okamžik.
"My máme co?!" vyjekl Snape.
"Neslyšel jsi? Máte uhnout!" přitočili se odkudsi ze sálu Sirius s Kate a tvářili se, mírně řečeno, naštvaně. Přece jenom ty dva se musí dát dohromady, protože v takhle to je s nima k nevydržení.
"Co si to dovoluješ?!" prodrala se do popředí Bellatrix.
"Opatrně Blacková," promluvila Kate: "to ti jeden trest nestačí?"
"Phillipsová, no jistě, aby ses nepostavila na stranu milovaného Siriuska."
"Milovaného?" otázal se trošku vykolejený Tichošlápek.
"Zmlkni Blacku, Bellatrix, já se jen starám o tvůj volný čas, protože pokud se budeš chovat takhle dál…" plánovala nechat větu nedokončenou, ovšem Lily si myslela, že by se to té otravné, navztekané Zmijozelačce mělo říct na plnou hubu.
"Budeš všechny večery trávit oprašováním pohárů, ne-li něčím horším." dokončila tedy kamarádčinu větu. Popadla Jamese za rukáv a táhla do co nejdál o nich. Což znamenalo na parket. Kde hráli ploužák. A Potter se na něj zřejmě těšil. A Lily se rozhodla jeho nadšení neřešit a tancovat.

"Co je?" zeptala se nervózní rudovláska po minutě tance, jelikož na ni Potter celou dobu upřeně zíral.
"Jsem rád, že jsi tu se mnou." odpověděl s lehkým úsměvem.
"Víš, teoreticky, by se tenhle ples dal považovat za rande," pokračoval po chvíli: "jenže ty bys mě zabila, kdybych to řekl, takže je to naprosto normální ples."
Lily se rozesmála, řekl jí, co chtěl říct a přitom se tvářil, jako by se bál, že mu jednu vrazí a potom uteče.
"Něco ti prozradím," zadívala se mu do očí: "kdybys pořád neotravoval, měla bych tě radši."
Zavrtěl hlavou: "Já nechci, abys mě měla radši, když mě můžeš milovat."
Rudovláska si povzdechla: "A jsme zase u tvého obrovitého ega."
Po chvilce trapného ticha se znovu ozval James: "Zkazil jsem to, co?"
"Trochu," přikývla Lily: "můžeme si jít sednout? Mám úplně dřevěné nohy."
"Jistě." pustil jí a se starostlivým výrazem ji vedl ke stolu.

Sotva dosedli, přiletěla k nim rozjařená Kate: "Něco si zahrajeme!"
"A co?" zeptala se Mandy, která s Remem dosud hlídala místa.
"Flašku!" vykřikla radostně černovláska.
"No tak to v žádném případě?" zatrhla rázně návrh Lily.
"Co to vlastně je?" zeptal se James.
"Taková veselá hra, Dvanácteráku." mrknul na něj Black, který se vracel od baru, s prázdnou láhví v ruce.
"Vy si klidně hrajte, ale mě z toho vynechte." zavrtěla hlavou rudovláska.
"Lily." "Evansová." "No tak." "Nebuď srab." přemlouvali ji všichni.
Když si Kate uvědomila, že kamarádku nepřesvědčí, přišla s jiným nápadem: "Tak co teda budeme hrát, když mi flašku zamítáš, tak něco vymysli!" řekla naoko naštvaně.
"Třeba na schovávanou." plácla první hru, která jí napadla.
"Fajn, hrajeme v celém druhém patře, schody neplatěj, pikola není a James piká." začala hned organizovat černovláska.
"Proč já?" zeptal se chytač smutně, když vycházeli z Velké síně.
"Neboj, to je schválně, prostě hledej Lily, my budeme tady." zasmála se Kate a vydala se seznámit s plánem další, dosud nic netušící komplice.

"Osmdesát, devadesát, sto!" Potter otevřel oči a vydal se směrem, odkud byly před chvilkou slyšet jediné kroky. Kate říkala, že zbytek půjde dolů pohromadě, takže snadno rozezná, kam Evansová šla.
Vydal se východní chodbou, plížil se podél zdí a nakukoval do výklenků. Neslyšel otevírání dveří, takže doufal, že se schovává na chodbě a ne v nějaké učebně nebo přístěnku.
Chodba třikrát zahýbala, a když prošel kolem portrétu rytíře na turnaji, usmál se, pokud Evansová nepoužila kouzla, najde ji, protože konkrétně TAHLE chodba byla slepá.
Jak se tak plížil, potkal okno se závěsy. Nesahaly až na zem, takže je skoro označil za nevinné, kdyby se malilinko nepohnuly. Že by seděla na parapetu?
Přikradl se k oknu, chytil lem závěsu, trošku ho odtáhnul a pozdravil svou spolužačku: "Máme to dneska ale pěkný večer."
"Á, Pottere…!" Lily byla na tom parapetu tak namačkaná, že když ji svým objevem vyděsil, padla mu rovnou do náruče. Sotva to kapitán nebelvírského týmu ustál.
"Evansová… ehm Lily, jsi v pohodě?" postavil jí na nohy.
"Doufám. Díky." prohlížela si své lodičky na vysokých podpatcích.
"Už jsem ti říkal, že jsi v těch šatech nádherná?" zeptal se zničehonic James.
"Děkuju." opatrně se na něj podívala.
"Jamesi." opravil jí s úsměvem.
"Děkuju, Jamesi." protočila oči.
"Budeš mě hodně nesnášet, když to udělám?" udělal na ní psí oči.
"Když uděláš co?" byla zmatená.
"Tohle, promiň." než se stačila dobrat k vlastnímu závěru, udělal to. Naklonil se a dal jí pusu. Naprosto cudnou, skoro příbuzenskou pusu.
"Pott-Jamesi… cože…jak?" začala blekotat.
"Říkal jsem promiň." oznámil jí s pokrčením ramen, ale jeho ústa se zkroutila do úsměvu, protože na něj nezačala hned řvát.
"Proč… jak to?" pořád se nemohla vzpamatovat, jednak z toho, že se Potter omluvil a taky z toho, že jí políbil.
"Protože jsem chtěl a nejspíš to bylo naposledy, co jsem něco takovýho mohl udělat." povzdechl si: "Ty víš, že tě miluju."
"Aha… co? Počkej!" pořád byla zmatená na nejvyšší míru a Jamesova deprese už odezněla, takže se prostě musel rozesmát nad koktající rudovláskou.
"Nesměj se mi!" podařilo se jí konečně zavrčet souvislou větu.
"Promiň… fakticky se omlouvám." ale smál se dál. Jeho smích byl strašlivě nakažlivý, proto se Lily začala smát taky.
"Jsi pitomec." vydechla rusovláska, jakmile se jim ten záchvat podařilo přemoct a lehce ho praštila do ramene.
James se zašklebil, ale hned na to zvážněl: "Můžeme na to před tím zapomenout… jen … jenom mě nech ještě jednou… ještě jednou tě políbit."
Lily by si nikdy nepomyslela, že se bude chovat jako takový gentleman a nějak cítila důležitost tohoto okamžiku, jako by mohl změnit celý její život. Vedena jakýmsi neznámým instinktem nebo pocitem, opatrně přikývla a neklidně očekávala jeho reakci.
Trochu se mu rozšířily zorničky a ve tváři mu byla znát úleva. Pomalu k ní přistoupil, vzal jí za bradu a spojil jejich rty. Rudovláska zůstala stát, neodtáhla se, dokonce zaznamenala, že se mimovolně k Jamesovi přitulila. Ten povzbuzen jejím činem jí dal ruku na pas, netroufal si na nic jiného.
Když se odtrhli, zeptal si: "Řekneš mi, abych zapomněl, co?"
"Dělej si co chceš, hlavně když to nebudeš na potkání vyřvávat." zatřásla hlavou Lily, aby se zbavila pocitu, který v ní zůstával od toho polibku.
"Takže to nemám nikomu říkat." poznamenal hořce.
"To jsem neřekla, prostě s tím neotravuj každého, koho potkáš." vysvětlila mu to.
"A půjdeš se mnou na rande?" odhodlal se to risknout a zeptat se.
"Na rande? Ne. Do Prasinek? Možná." pousmála se, zahazuje tu všechny své představy o ideálním muži, a možná, opravdu jenom možná by to mohlo vyjít. I když je tenhle kluk největší pitomec na světě.
"Vážně?" vykřikl a popadnul jí do náručí.
"Hej!" snažila se mu vykroutit.
"Teď se mnou chodíš Lily. Je ti to jasný?" zabořil jí hlavu do krku.
"Ne, není mi to jasný." neodolala, nemohla ho zranit, už teď vypadal, že se každou chvíli rozbrečí.
"Nemusí být… tak dlouho Lily, víš, že to bylo utrpení? Ale to nevadí, ani nevíš, jak jsem rád." šeptal a stále jí držel.
"Vrátíme se? Sirius bude mít blbý kecy tak jako tak, jenže čím dřív tím líp." rudovláska zvedla ruku, pohladila ho po rozcuchaných vlasech a jemně odtlačila od sebe.
"To je fakt." popadl jí za ruku a táhnul směrem k Velké síni, nemohl se dočkat, až to všem poví.
"A Jamesi," promluvila Lily, zatímco byla vláčená chodbami Bradavického hradu: "neříkej jim to, ať si vyvodí vlastní závěry."
Zastavil se: "Nechceš jim to říkat?"
"Ne, jen mi to je trošku trapný," začervenala se rusovláska: "když jsem tě tak dlouho… však víš, neměla moc ráda."
Usmál se: "Jak si má paní přeje."

"Co tam ty dva takovou dobu dělaj?" zavrčel podrážděně Sirius.
"Jenom doufám, že jsou oba pořád naživu." Kate s obavou pozorovala dveře.
"To doufej, protože, jak znám Lils, ta by ho byla schopná vykastrovat, stáhnout z kůže a Merlin ví co ještě." projevila své obavy i Mandy.
"Hele!" ukázal Rem s úlevou na dveře. Těmi zrovna procházeli James s Lily a drželi se za ruce.
"Snad nebudu muset zbytek roku poslouchat, jak je James úžasnej." zašklebila se Kate.
"Radši si začni zvykat." poučil jí Black.

"Tak co?" vyzvídaly holky na pokoji.
"Nejspíš ho budu muset několikrát přizabít, ale je to divný. Už mi nepřijde tak strašnej." zalezla Lily do postele. Zhasly.
"My věděly, že ho miluješ." prohlásila Kate a zachumlala se pod peřinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | Web | 2. března 2014 v 22:49 | Reagovat

Tak takhle kapitola mě očarovala!! Nekecám!  Já ci další :D :D   miluju tuhle povídku!! Dostat záchvat smíchu už v úvodu- ti šašci dole :-D , to se jen tak nevidí :) a pak - Jmenuju se James. -To já vím. :D :D to je mazec!! a pak ta romantika na plese!! To jiskření mezi Jamesem a Lil, to byla nádhera!! Já toho Jamese zbožňuju! Kéž by tak galantní uměli být všichni kluci!! Jsem z toho celá unešená :)

2 Cather Cather | 8. dubna 2014 v 18:44 | Reagovat

[1]: Děkuju za takovou pochvalu a omlouvám se, ale počítám tak maximálně s epilogem, jenže ho chci udělat smutnej, tak vůbec nevím... :-( Jinak omlouvám se za to, že jsem tu tak dlouho nebyla... prostě jsem se necítila na psaní (to ani teď... :-( )
Každopádně moc děkuju za podporu :D

3 Katerííína Katerííína | Web | 13. dubna 2014 v 16:26 | Reagovat

to je božsky napsané! ;)

4 Cather Cather | 25. dubna 2014 v 16:59 | Reagovat

[3]:děkuju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.