Prolog

31. prosince 2013 v 12:00 | Cather |  Poberti očima Reguluse Blacka
ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK! Přeju vám pro případ, že bych se nedokopala ještě něco napsat/přepsat.... Tak si to užijte a doufám, že jste nebyli moc smutní, když jsem vám nic nenadělila k Vánocům, ale pokusím se to dneska vynahradit :D


Seděl v křesle v salónku a poslouchal, jak se matka hádá s jeho bratrem.
"Přestaň si stěžovat, živíme tě, máme tebe, usmrkaného krvezrádce, v domě…"
"Jako bych tu chtěl být!" skočil jí do řeči Sirius.
"Ty drzej spratku!" osočila se na něj Walburga.
"Končím, nebudu jako můj milovanej bratříček, nebudu ti dělat poskoka! Prostě ne!"
"Tak vypadni z tohohle domu!"
"První rozumná rada, doufám, že už tě nikdy neuvidím!" vydupal schody a po pěti minutách dusal zpátky dolů.
"Kam jdeš?" ozvala se paní Blacková, jakmile vrzly domovní dveře.
"Pryč, jak jsi mi radila a ještě něco, nejsi má matka a ten podlejzač není můj bratr!"
"Okamžitě se vrať, Siriusi Blacku, už tak děláš ostudu našemu rodu!"
"A můj rod ostudu lidstvu!" s tou větou byl pryč. Dveře se zaklaply a Walburga se ani nenamáhala někam jít. S její temnou předpovědí: On se vrátí, se nejmladší Black opět sklonil ke knize.

Ten večer šli na banket k de la Crossovým, francouzům čisté krve, kteří se do Anglie přestěhovali před několika lety.

Regulus zaklapl těžkou knihu o přeměňování pro pokročilé a pátravě se rozhlédl po knihovně. Sice mezi regály nikoho neviděl, ale byl si jist, že zde není sám. Možná mu to prozradila intuice, možná tiché obracení stránek od někudy zleva a možná taky tlumený hovor ze zadní části místnosti.
Ve dvou hlasech překypujících sebevědomým a světaznalostí okamžitě rozpoznal svého bratra a jeho nejlepšího kamaráda, nebelvírského chytače Jamese Pottera. Další dva rozzuřené hlasy patřily jeho spolužákovi ze Zmijozelu, bledému netopýrovi s mastnými vlasy, Severusi Snapeovi a nebelvírské šprtce, nejlepší studentce s mudlovským původem a rudou hřívou, Lily Evansové. Byly tu ještě dva další hlasy, jeden se je pokoušel uklidnit, Remus Lupin, vynikající student a ten druhý, o ten se ani nezajímal, protože o Petera Pettigrewa se nikdo nezajímá.
Téměř hned, jak začal tak i skončil s odposloucháváním té nesmyslné hádky. Proč lidé dělají tolik nesmyslných věcí, vždyť si tím jen ztěžují život. Třeba můj bratr, kdyby matce neomlouval, třeba by byla schopná přehlédnout jeho příslušnost k Nebelvíru, přece jenom, jeho výběr přátel nebyl až tak strašný, Potterovi, vážená kouzelnická čistokrevná rodina, Lupinovi nic moc, ale hrůza to není a Pettigrew, o tom se nemluví.

Vrátil se zpátky ke čtení a ignoroval stále se zvyšující hlasy i naštvanou knihovnici, která okolo něj proletěla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nhoriel nhoriel | Web | 2. ledna 2014 v 18:26 | Reagovat

Zní to zajímavě. Jsem zvědavá, jak se to dál rozvine :-)

2 Cather Cather | 6. ledna 2014 v 20:31 | Reagovat

[1]: to já taky :D ale pomalu, pomaloučku se to rýsuje (nebo spíš píše :D )

3 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 28. února 2014 v 16:57 | Reagovat

vypadá to zajímavě, těším se na další vývoj příběhu:-)

4 steffy steffy | 17. ledna 2015 v 23:30 | Reagovat

Moc ma to zaujalo. Tesim sa na dalsie pokracovanie :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.