4. kapitola

31. ledna 2013 v 20:18 | Cather |  Stínoví lidé
Vím, že kapitoly jsou krátké, ale příběh už je napsaný, proto se pokusím spojit dvě kapitoly dohromady, tak se neděste :D
A pište komenty :D



Divím se, že jsem vyvázla živá, těch posledních pět minut bylo peklo horoucí. Běhal mi mráz po zádech, hořely mi tváře a lapala jsem po dechu.
Už je to pryč. Přesto jsem se necítila líp.
Vykročila jsem domů.
Matka se ještě nevrátila, tak jsem prohrabala lednici a přišla do svého pokoje s jogurtem v ruce. Sedla jsem si k oknu.
Dojedla jogurt. Začalo se stmívat. Stále jsem seděla u okna.
,, Amy?" Trhla jsem sebou. Máma stála za mnou. Neslyšela jsem ji přijít.
,, Si v pořádku?" zeptala se s ustaraným výrazem.
,, Nic mi není, jenom jsem se trochu pozapomněla. Chtělas něco?"
,, Pomoct s večeří." usmála se ,,a hned!"
Špagety po Boloňsku, alesoň nějaké plus dneška.
Jakmile jsem umyla nádobí a sebe, zalezla jsem do postele. V hlavě se mi začaly rojit vzpomínky na dnešní odpoledne. Jediné, co jsem si pamatovala, byly oči. Christianovy oči. Nikdy jsem v nich neviděla nic víc, než nenávist. Teď jsem si nebyla jistá, jaký druh emoce se dnes v jeho tváři zrdcadlil.
Emoce, to slovo mi připomnělo Retha.
Slzy se mi nepodařilo zadržet, takže mi volně kanuly po lících na přikrývku. Proč odešel? Co si myslel?
Policie tvrdila, že to byla nehoda. Byl opilý a spadl pod auto. Jak jinak se to mohlo stát? Vždyť on by se života nikdy nevzdal. S tou myšlenkou jsem se propadla do snů.
Snad budou milosrdné.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 BaraCornellia BaraCornellia | Web | 20. února 2013 v 21:07 | Reagovat

Ta poslední věta... T.T Tolik emocííí~ z té věty!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.